Mezinárodní smlouvy

Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení jsou tradičním, běžně používaným prostředkem koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Jejich základním smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy.

Úplné znění textů většiny mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a prováděcích předpisů k nim (Ujednání, správní ujednání, Závěrečný protokol, Administrativní dohoda apod.) naleznete na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR na adrese: https://www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni. Úplný přehled všech mezinárodních smluv včetně jejich osobního a věcného rozsahu je uveden v tabulce Přehled dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení sjednaných Českou republikou.

Druhy mezinárodních smluv

Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení lze dělit podle charakteru na 3 typy:

1) proporcionální smlouvy – jsou založeny na 4 základních principech běžných ve smluvní praxi v oblasti sociálního zabezpečení: rovné zacházení, jediné pojištění, sčítání dob pojištění a výplata (export) dávek do druhého smluvního státu.

• Princip rovného zacházení obsažený ve smlouvách stanoví, že při používání právních předpisů jednoho smluvního státu budou občané druhého mluvního státu, na něž se daná smlouva vztahuje, postaveni naroveň občanům prvního smluvního státu. Toto rovné postavení se týká nejen práv, ale i povinností.
• Princip jediného pojištění se týká určení legislativy, která bude používána. Je pravidlem, že na výdělečně činné osoby se vztahují právní předpisy státu, na jehož území vykonává daná osoba výdělečnou činnost. Takto určená legislativa se týká poskytování dávek i placení pojistného.
• Princip sčítání dob pojištění se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Mohlo by se stát, že osoba, která pracovala ve dvou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Proto v případech, kdy je to nutné, se pro nárok na dávku přihlíží i k době pojištění získané ve druhém smluvním státě.
• Princip výplaty (exportu) dávek do druhého smluvního státu znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek.

Pro posuzování nároku na dávky důchodového pojištění platí, že každý ze smluvních států přiznává a vyplácí důchod odpovídající pouze vlastní době pojištění (tzv. dílčí důchod).

Proporcionální smlouvy uzavřela Česká republika (bývalé Československo) s těmito státy: Albánie, Austrálie, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Francie, Chile, Chorvatsko, Indie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Kypr, Litva, Lucembursko, Makedonie, Moldavsko, Mongolsko, Německo, Polsko, Québec, Rakousko, Rumunsko, Slovinsko, Srbsko, Sýrie, Španělsko, Švýcarsko, Tunisko, Turecko a USA.

2) teritoriální smlouvy – vycházejí z principu trvalého pobytu pojištěnce. Znamená to, že dávku přiznává ten stát, ve kterém má žadatel ke dni vzniku nároku trvalý pobyt (bydliště). Např. v případě důchodů, tento stát vyplácí důchod i za dobu zaměstnání (pojištění) získanou ve druhém smluvním státě. Dojde-li ke změně trvalého pobytu důchodce do druhého smluvního státu, převezme tento stát závazky prvního smluvního státu. Na teritoriálním principu byla založena smlouva s bývalým Svazem sovětských socialistických republik (SSSR). Jedná se o smlouvu z historického a věcného hlediska již překonanou, neodpovídající běžným standardům koordinace sociálního zabezpečení. Platnost smlouvy byla ve vztahu k Ruské federaci ukončena dnem 31. 12. 2008 a ve vztahu k ostatním nástupnickým státům bývalého SSSR (Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldávie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán) dnem 22. 9. 2009. S Ukrajinou a  Moldavskem byly sjednány nové smlouvy, které vstoupily v platnost dne 1. 4. 2003 (Ukrajina) a dne 1. 10. 2012 (Moldavsko) – viz Přehled dvoustranných smluv. S Ruskou federací byla dne 8. 12. 2011 podepsána nová, moderní smlouva, kombinující proporcionální princip s teritoriálním, která vstoupila v platnost dne 1. 11. 2014 – viz dále – kombinované smlouvy. Dne 1. 10. 2019 vstoupila v platnost nová smlouva proporcionálního typu ve vztahu k Bělorusku.

3) kombinované smlouvy (proporcionální s teritoriálním prvkem) - jedná se o smlouvy se Slovenskem, Ukrajinou a Ruskem. Teritoriální prvek je obsažen v ustanoveních týkajících se hodnocení dob pojištění získaných k určitému datu (v případě česko-slovenské smlouvy ke dni zániku československé federace, u smlouvy s Ukrajinou a s Ruskem ke dni vstupu smlouvy v platnost). Tyto doby pojištění jsou hodnoceny jen jedním smluvním státem bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly získány. Pokud jde o doby pojištění po tomto datu, ty jsou již hodnoceny podle zásady proporcionality, tj. státem, na jehož území byly skutečně získány.

Ne všechny bilaterální smlouvy se vztahují na celou oblast sociálního zabezpečení. Takovými specifickými smlouvami jsou:

• smlouva s Nizozemím z roku 2001, která upravuje pouze export dávek sociálního pojištění,
• vládní dohoda mezi ČSSR a USA z roku 1968, která zajišťuje pouze vzájemnou výplatu důchodů mezi ČR a USA,
• mezivládní Dohoda o vypořádání důchodových nároků mezi ČSSR a Řeckem z roku 1985, která upravuje důchodové nároky tzv. řeckých reemigrantů.

Úplné znění textů většiny mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a prováděcích předpisů (Správních ujednání) naleznete na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR na adrese: https://www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni.

Úplný přehled všech mezinárodních smluv včetně jejich osobního a věcného rozsahu je uveden v tabulce Přehled dvoustranných smluv o sociálním zabezpečení sjednaných Českou republikou.